Představujeme ambasadorku značky Salomon: Danielle Lister

Dani se narodila a vyrostla v odlehlé severní části Kanady zvané Yukon a dodnes na tomto pozoruhodném místě žije. Baví ji poznávat severskou divočinu a objevovat nová neprozkoumaná zákoutí, ať už na skialpech, při sjezdu řek, nebo při horských túrách. Nedělá jí problém přespat venku v -30° ani strávit víkend na ledovci. Dani si užívá život v Yukonu s jeho veškerou drsností a syrovostí. Její výpravy ji často zavedou na odlehlá místa v divočině, kde zachycuje neopakovatelné okamžiky a scenérie, aby je pak mohla sdílet s ostatními.

SALOMON: Můžeš nám přiblížit. kdo vlastně jsi?

Danielle Lister: Ahoj! Jmenuju se Dani a narodila jsem se v Yukonu, kde jsem taky vyrůstala. Jinak jsem taková dobrodružná duše, která své zážitky zaznamenává pro ostatní. Ráda dělám všechny druhy sportů, cokoli, při čem můžu být venku, ať Už jsou to skialpy, nebo sjíždění řek. Chci se o své outdoorové zážitky a severský styl života dělit s ostatními.

S: Jaké to vlastně je vysů_nu?

DL: Jako malá jsem život na severu považovala za úplně normální, nic jiného jsem ani neznala. Když se teď ohlédnu zpět, vidím, že na něm vlastně nic „normálního" nebylo. V zimě jsem byla zvyklá jen na pár hodin světla a v létě zase na to, že světlo bylo pořád. Každý tady má auto s elektrickou zásuvkou. Ale nejsou to auta s elektromotory, jsou úplně normální, jen v nich máme malá topení, kterými je vyhříváme, abychom v zimě vůbec nastartovali. V našem městečku jsme neměli moc kam chodit, takže jsme si hráli venku. Na zahradách jsme stavěli bobovací kopce a sněhové pevnosti. Místní životní filozofie by se dala vyjádřit heslem „přizpůsob se". Snažíme se prosté sžít se všemi ročními obdobími a výzvami, které přináší. Lidé se tu prosté snaží žít v souladu s přírodou, což je podle mé skvělé. A taky si váží toho, že mohou být spolu

S : Narodila ses v Yukonu, ale pak jsi odešla na školu do Toronta. Jak Toronto ovlivnilo tvůj přístup k outdoorovým aktivitám a co tě nakonec přivedlo zpátky do Yukonu?

DL : Myslím, že mi život v Torontu hodně dal. Toronto je největší město v Kanadě (pokud to někdo třeba neví) a na moji školu tam chodilo dvakrát víc lidí než je v Yukonu obyvatel. Vzhledem k tomu, že jsem celou dobu žila v Yukonu, chtěla jsem poznat i život v nějakém velkém městě. Zpočátku to bylo dobré, ale pak jsem si dost rychle začala připadat ztracená. Navzdory tomu množství lidí jsem se cítila neuvěřitelně osamělá a taky mi hrozně chyběly hory. Došlo mi, že být z Yukonu je něco speciálního a že mám vlastně štěstí, když odtud pocházím, jsem jeho součástí a mám tam přírodu na dosah ruky. Pak přišla pandemie a já se musela vrátit domů. Od té doby se mi nikam jinam už nechce. Stále jsem ráda na cestách, ale vím, že v Yukonu budu vždy doma.

S : Jaké kulturní a přírodní aspekty považuješ v Yukonu za nejinspirativnější a jak na tebe při outdoorových aktivitách působí?

DL : Yukon mě hrozně inspiruje. Jednou z výjimečných součástí našeho severského světa je poměr světla a tmy v různých ročních obdobích. V létě máme západy slunce, které trvají hodiny, a v zimě se sluneční paprsky sotva dostanou nad obzor. Myslím, že to v kombinaci s naší velkolepou krajinou vždy vytvoří něco zajímavého, co mě baví zkoušet zachytit. Hodně mě taky inspiruje naše kultura a komunita. Yukoňané jsou zvláštní druh lidí. Jsou drsní, silní, kreativní, starostliví a je z nich cítit zápal pro to, co dělají. Potkávám tu spoustu lidí, kteří dokázali neuvěřitelné věci nebo žijí neobyčejné příběhy. Pokud chcete žít na severu, musíte být asi trochu blázni. Proto asi sever tenhle typ lidí přitahuje a mně se to hrozně líbí. Máme i velmi bohatou domorodou indiánskou kulturu se 14 původními národy. Narodila jsem se a vyrostla na území kmene Kwanlin Dün a kmenové rady Ta’an Kwäch’än. Mají svou jedinečnou historii, kulturu a umění. Jejich hodnoty máme v sobě a projevují se úctou k přírodě, divokým zvířatům a lidem. Jsem ráda, že jsem byla podle nich vychovávaná.

S: Tvoje fotky nezaměnitelné krajiny Yukonu a sportovních aktivit v ní k fotografování a co tě přimělo věnovat se mu navážno a na profesionální úrovni?

DL: Táta byl amatérský fotograf, takže jsem se jako malá pořád motala kolem foťáků, ať Už před objektivem, nebo za ním. Byl skvělý, dovolil mi používat jeho vybavení a já jsem pak pobíhala po domě nebo po dvoře a učila se, jak

vsecnno nas[avlt a vyrotit. NaKonec Jsem SI porłalła vłas[nł rotaK. vzaycKy to pro me oył zpusoo, JOK venułovał svoU kreativitu a zaznamenávat věci, co mě baví. Vyrůstala jsem v době, kdy sociální sítě ještě nebyly tak rozšířené, takže fotografování se nepovažovalo za „opravdovou" práci nebo rozumnoU kariéru a já si říkala, že ho budu dělat jen jako koníčka. Z nějakého důvodu mě ale vždycky přitahovala práce fotografa a všechno dění kolem. Na volné noze jsem byla asi od 17 let. Nakonec se naskytla příležitost přihlásit se do programu Canon Futures od kanadského Canonu. Den před uzávěrkou přihlášek jsem rychle dala dohromady portfolio, ale ani jsem si nemyslela, že by mě mohli vzít. Ale vzali. Byl to takový zásadní zvrat. Konečné jsem se potkala s lidmi, kteří v oboru pracovali, a viděla, že je to skutečná práce. Řekla jsem si, že bych pak litovala, kdybych to nezkusila. Tak jsem do toho šla a nikdy jsem nelitovala. Jsem přesvědčená, že mám dělat právě tohle, a jsem vděčná za veškerou pomoc a rady, které jsem dostávala.

S : Vybíráš si mista na výpravy podle toho, jestli při nich můžeš udělat nějakou konkrétní fotky? Pokud ano, jak moc tě to při výběru destinace ovlivňuje? Pokud ne, popiš nám, jak se na výpravy připravuješ.

DL : Myšlenka jezdit někam za konkrétní fotkou mě nikdy moc nelákala, u outdoorových nebo sportovních fotografií to pak může snadno přerůst jen v honbu za penězi. Nemyslím si, že k přírodě bychom se měli chovat zrovna takhle. Já se vydávám za inspirativními zážitky, pocity a příběhy, které se pak snažím zachytit. Nechávám si prostor na to opravdu něco zažít, je to pro mě důležité. Samozřejmě jedu s tím, že něco vyfotit chci, ale jdu takovou přirozenější cestou, při níž si člověk může všímat detailů, které by přehlédl, kdyby měl v hlavě jen jeden určitý snímek.

S : Jak podle tebe přispívají outdoorové aktivity k osobnímu růstu a životní pohodě, když pomineš fyzickou stránku věci?

DL : Myslím, že mě psychicky posílily. Výpravy za dobrodružstvím vyžadují houževnatost a vytrvalost, obzvlášť v oblastech, které prozkoumávám já. Vím, že výpravy do divočiny zvládám hlavou i fyzicky. To mi pak pomáhá i v ostatních oblastech života, cítím se taková schopnější. Je to pro mě i takový odpočinek od „normálního“ života, kdy mám prostor přemýšlet a dumat. Na vrcholu hory se mi naše přítomná rozčilení jeví tak podstatné.

S : Jak čerpáš inspiraci a motivaci k dalším dobrodružstvím a zážitkům, které pak sdílíš s ostatními?

DL : Pokaždé, když se někam vydám, všimnu si dalších hor, řek nebo oblastí, které bych chtěla pořádně prozkoumat. Yukon je obrovský a já se chci jednou podívat na mapu a říct si, že jsem ho viděla celý. Na některá oblíbená místa chodím prakticky každý rok, protože mě ještě neomrzela, příroda se totiž neustále mění a nikdy nevíš, co tě v ní čeká. Dost taky dělají lidi, kteří tam se mnou jsou, pokaždé je to jiné.

S: Poslední otázka: Jaké místo v Yukonu bys doporučilg navštívit? Jakou zásadní věc by_si mělLpřibalit s sebou?

DL: Národní park a rezervaci Kluane, v porovnání se zbytkem Yukonu se tam všechno zdá takové větší. Jsou tam hory, ledovce, řeky, jezera, divoká zvířata a všechno je to ještě okořeněné fascinující historií. Ale je to opravdu jen takový střípeček toho, co se v Yukonu dá vidět. Přibalte si sprej proti medvědům (v letních měsících to platí pro celý Yukon), já bez něj nevycházím z domu.

Sledujte @danimarielister a @salomon na Instagramu, dozvíte se víc.