Představujeme ambasadora značky Salomon: Pangea

Johannes Höhn (uměleckým jménem PANGEA) je fotograf a filmař z německého Kolína nad Rýnem. Miluje fotografování a natáčení videí v přírodě i ve městě a zachycuje sportovní výkony i běžný život. Pangea má jedinečný smysl pro detail, díky kterému ve své tvorbě neustále vyhledává nové úhly pohledu. Zachycuje syrovost a krásu naší planety, miluje cestování a objevování nových míst. V jeho práci se odráží autenticita, věnuje se pouze kreativním projektům, které jsou v souladu s jeho osobními a profesními cíli. Věří, že jedině skrze autenticitu může tvořit opravdu hodnotný obsah a zachytit unikátní snímky a videa.

SALOMON: Můžeš nám říct něco málo o sobě?

PANGEA: Jsem Johannes, fotograf a kameraman. Žiju v Německu v Kolíně nad Rýnem a vyrostl jsem v Kaiserslauternu, což je malé město na jihozápadě Německa. Všude kolem jsou nádherné lesy a kopce, takže jsem jako malý trávil hodně času venku. V Kolíně jsem vystudoval sport, ale po ukončení studia v roce 2012 jsem se chtěl živit jako fotograf. Focení se stalo mojí největší vášní a také prioritou. Vše, co vím o focení a natáčení, jsem se naučil sám. Není nic, co by člověk nenašel na YouTube, že? :) Když jsem začínal, tak jsem fotil hlavně město, sporty a tenisky. Až po pár letech jsem našel svou opravdovou vášeň – zachycování krajiny a jedinečných dobrodružství. Teď mi asi nejvíc sedí fotit a tvořit v obojím, baví mě příroda i město.

S: Co tě přivedlo k focení a jak sis vytvořil svůj osobitý styl?

P: Focení a natáčení pro mě vždy byly způsoby, jak zachycovat věci, které mě baví. Jako teenager jsem natáčel sebe a kamarády na skejtu, později jsem začal fotit svoji sbírku tenisek. Odjakživa dělám to, co mi přijde správné, a nechávám věci přirozeně plynout, tak se focení postupně stalo mojí životní vášní. Nikdy jsem nefotil proto, že bych musel. Neměl jsem pocit, že mě k tomu někdo nebo něco nutí. Moje chuť tvořit vychází zevnitř. Řekl bych, že můj styl byl vždy ovlivněn ostatními umělci. Ať už to byli muzikanti, filmoví režiséři, nebo jiní fotografové. Když vidím něco, co mě inspiruje, vždy se to snažím nějak využít ve vlastní tvorbě. Zasadím si to do svého kontextu a zpracuji po svém. Snažím se také neomezovat stereotypy. Odmítám některá přesvědčení, že „tohle by fotograf nikdy neměl dělat“. Tvořím tak, jak mi to přijde přirozené. Nechci se nechávat svazovat pravidly a trendy.

S: Jakou roli hraje u tvých fotek příroda? Jak zachycuješ její podstatu?

P: Příroda je spolu s městem prostředí, které mě vždy bavilo. Je to ten nejlepší zdroj inspirace. Začal jsem fotit přírodu, protože mě k tomu přivedli ostatní fotografové. Viděl jsem, co tvoří, a taky jsem chtěl prozkoumat místní lesy a zachytit jejich krásu. Zažil jsem přitom něco jedinečného. Když jsem se po velmi náročném a dlouhém výstupu konečně ocitl na vrcholu kopce, viděl jsem dechberoucí západ slunce. Na ten pocit nikdy nezapomenu. Nejsem horolezec ani žádný velký turista, takže pro mě hodně znamená, že jsem to zvládnul a dostal se nahoru. Kromě toho, když jen tak ráno bloumám po lese, najdu vždy plno inspirace a především klidu. Nejlepší je to při východu slunce. Ta atmosféra je vždy kouzelná a uklidňuje mě. Když jsem v přírodě a fotím, snažím se zachytit něco víc než jen perfektní krajinku na pohlednici. Chci zachytit různé úhly a aspekty toho, co vidím a čeho můžu být svědkem. Někdy ale foťák odložím a jen si užívám přítomný okamžik. Díky přírodě zažívám jedinečné momenty štěstí.

S: Vybavíš si nějaký nezapomenutelný okamžik nebo dobrodružství, které jsi zažil právě díky tomu, že fotíš?

P: Myslím, že jsem díky focení zažil hodně nezapomenutelných okamžiků, které jsem měl možnost sdílet s ostatními fotografy. Vždy mě inspiruje, když můžu pracovat s lidmi, kteří mají podobné smýšlení jako já. Ať už jdeme na výpravu, nebo jedeme na expedici, zažíváme a zachycujeme nezapomenutelné momenty. Kdybych nefotil, tak bych nikdy nepotkal tolik inspirativních lidí a nezažil taková dobrodružství.

S: Můžeš nám přiblížit, jak probíhá plánování a potom samotné focení či natáčení?

P: Hodně záleží na tom, co zrovna fotím nebo natáčím. Některé nápady je nutné připravit v klidu doma a podrobně naplánovat záběry, které je třeba udělat. Především při tvorbě videa. Nejraději jsem ale spontánní. Nastavím si určité parametry, ale potom se nechám vést daným okamžikem. Řeším a plánuji hlavně ty technické věci kolem, jako jsou místa, která chci navštívit, denní doba a tým, který se mnou natáčí a fotí. Jsem ale hodně flexibilní a přirozeně reaguji na to, co se zrovna děje. Vždy pracuji s minimem vybavení a malým týmem, protože mě baví mít naprostou svobodu. Můžeme se rychle přesunout a rychle se přizpůsobit. Mám vždy v hlavě nějaké nápady na záběry, to je základ. Jsem klidnější a jistější, když vím, že už mám pár scén nachystaných v hlavě. Pak už si můžu hrát, dát průchod kreativitě a experimentovat.

S: Říká se, že jsi se původně stal fanouškem Salomonu díky inline bruslení. Můžeš nám o tom říct víc?

P: To je pravda :) V roce 1999, když mi bylo 13 let, jsem dostal svoje první brusle. Byly to Salomon Aggressive – proslulý model ST8\. Bruslení hodně ovlivnilo moje dospívání, byl to v té době můj největší koníček. Vzhlížel jsem ke všem profesionálním bruslařům, kteří jezdili Salomon. Obdivoval jsem jejich dovednosti. Tehdy jsem si Salomon zamiloval a dodnes je to jedna z mých nejoblíbenějších značek. Je neskutečná náhoda, že se naše cesty po 25 letech takto zkřížily a spolupracujeme spolu. Možná by se dalo říct, že to byl osud.

S: Poslední otázka – co si s sebou vždy bereš na cesty?

P: Trochu nudná odpověď, ale rozhodně nevyrazím bez telefonu. Je to ta nejužitečnější věc na cesty. Poslouchám hudbu, hledám informace nebo používám mapy. Nic při cestování nevyužívám tolik jako svůj telefon.