Co je gravelové běhání?

Když se řekne silniční běh, vybaví se ti betonová džungle – dopady nohou na asfalt, přebíhání rušných ulic a proplétání se mezi lidmi na chodníku. Trailový běh naopak evokuje neprozkoumané cesty, členitý terén, kameny, husté lesy a horské štíty. Ale co když si představíš kombinaci obou těchto světů? Běhy, při kterých zdoláš pár kilometrů na asfaltu a pak se vydáš na šotolinové cestičky v nejbližším parku?

Tomuto novému fenoménu se říká gravel running, gravelové běhání nebo zkráceně gravel či GRVL.

GUILLAUME SANCHEZ: MICHELINSKÝ ŠÉFKUCHAŘ, ZAKLADATEL NESO PARIS A AMBASADOR SALOMONU

V čem se gravelové běhání liší od silničního?

Podle mě je největší rozdíl v tom, že šotolina mi dává víc možností. Běhání vnímám spíš jako zábavu než trénink. Většina běžců nemá běhání jako práci nebo povinnou aktivitu, bere ho spíš jako způsob, jak se od všeho odpojit a užívat si přítomnost. Správné boty ti zážitek ještě umocní, protože nemusíš moc uvažovat nad výběrem. A právě v tom je gravel pro mě jiný.

Čím je podle tebe šotolina výjimečná?

Rád běhám, ale ze všeho nejraději se při běhu bavím, proto nemám rád jen takové to vyklusávání, spíš se přihlašuju na závody. Roky mi trvalo, než jsem se zbavil stereotypních pracovních i volnočasových návyků. Gravelové běhání mi přijde jako skvělý způsob, jak si život běžce hobíka ozvláštnit. Mám při něm víc svobody a méně starostí.

DAVID JOU: GRAVELOVÉ BĚHÁNÍ A JEHO ROZMANITOST

David Jou je fyzioterapeut a spoluzakladatel značky Motiv NY, kterou i řídí. Specializuje se na manuální terapii, vytrvalostní atletiku a outdoorové programy. Žije v New Yorku a kromě svých zkušeností s běháním ve velkoměstě s ostatními sdílí i to, jak si běhání zpestřuje.

Co pro tebe gravel znamená?

Bydlím ve městě a trénuju hlavně na asfaltu. Jenže zároveň jsem i ultraběžec, který si užívá technický terén za hranicemi města. Gravelové běhání mi umožňuje připravovat se všestranně. Je to zábavný a efektivní způsob, jak si ozvláštnit tréninkový plán trochou běžecké rozmanitosti, nemluvě o tom, jak pozitivní vliv má na klouby. Na rozdíl od terénu a silnice je běhání po šotolině příjemné a bezpečné. Je to měkký přírodní povrch, který má i regenerační funkci. Gravelové běhání není o rychlosti, náročnosti, délce a strmých kopcích. Proto všechny tak přitahuje. Klasický běh v nás často probouzí soutěživost, ale na šotolině to člověk tak nemívá. Gravel trochu mění myšlení. Už nechceš tolik soutěžit, spíš tě láká objevování, průzkum, dobrodružství a zábava.

Běhání na šotolině má prostě takovou dobrodružnou a objevitelskou atmosféru. Odehrává se v rozmanitém přírodním terénu, který často dokáže překvapit. Od běžců vyžaduje přizpůsobivost a soběstačnost. Silniční běh je spíš spojován s výkonností, důsledností a je podstatně snazší ho dělat.

Byli byste ale překvapení, kolik šotolinových a jezdeckých cest najdete v newyorských parcích. Když jsem je před několika lety konečně objevil, našel jsem i další běžce, kteří nemají rádi jednotvárnost. Na rozdíl od silnice si při gravelu můžete vyzkoušet zajímavé povrchy, které jinde nenajdete, ale vůbec se nemusíte začít věnovat těžším trailům. Je to takový přirozený pozvolný přechod ze silnice do terénu.

Jaká je gravelová komunita?

Má společnou touhu po dobrodružství, objevování a kamarádství. Dává přednost nepředvídatelnosti přírodního terénu a váží si víc zážitků než rychlosti a soutěžení. „Šotoliňáci“ jsou připraveni na všechno, mají vhodné vybavení i správnou motivaci, aby zvládli vše, co je během dne potká. Je to pevně semknutá skupina lidí, kteří se vzájemně podporují a cení si sounáležitosti a odpovědnosti. Jsme přizpůsobiví, houževnatí a nebojíme se nepříznivých podmínek, bereme je jako součást dobrodružství.

Snažíme se posilovat sociální vazby, sdílíme zkušenosti a vzájemně se motivujeme. Můžeme tak snadno organizovat gravelová setkání, při kterých se dá trénovat a závodit společně a přitom ještě prozkoumávat přírodu. Z individuálního sportu, při kterém se člověk může cítit trochu izolovaný, se tak stává přístupnější a příjemnější společenská událost.

CHRISTIAN MEIER: OD SILNIČNÍHO KOL KE GRAVELU

Christian Meier je Kanaďan a běhá za Salomon. V letech 2008–2015 se pravidelně umisťoval na stupních vítězů na kanadském mistrovství v silniční cyklistice a účastnil se cyklistických MS a klasik v Evropě. Je spoluzakladatelem běžecké skupiny a obchodu Overland Running Provisions ve španělské Gironě a také cyklistické prodejny a kavárny La Fabrica.

Co pro tebe gravelové běhání znamená?

Gravelové běhání je těžké definovat, protože každý ho bere trochu jinak. Osobně ho ženu do extrémů a zkouším, kde mám limity a kam až doběhnu. Pro spoustu lidí je to prostě běhání mimo asfalt, zejména v USA, Austrálii a některých částech Evropy. Pokud nejste soutěživé typy, bude pro vás šotolina velmi lákavá, je bezpečnější a dostupnější. Girona je malé, poklidné město v Katalánsku. Pyreneje nabízejí těžké technické terény, ale máme také snadno dostupné rovinaté stezky, které mají pěkné flow a nejsou moc technicky náročné. Jsou tedy skvělé na gravelové běhání a jsou i jedním z důvodů, proč jsme si tuhle běžeckou disciplínu tak oblíbili. Lidé chtějí trávit čas venku, a jakmile jednou pobyt v přírodě okusí, chtějí se do ní vracet.

V rámci aktivit našeho obchodu Overland už dlouho rozvíjíme místní běžeckou komunitu, pořádáme pro ni běžecké i neběžecké akce a propojujeme místní s lidmi z jiných zemí. Ve městě vznikla mezinárodní komunita lidí, kteří vyznávají aktivní životní styl.

Jak se přechází ze silnice na šotolinu?

Přechod ze silničního běhu na gravel není žádná věda, v podstatě máš stejný typ bot, jen na ně „obuješ“ o něco robustnější pláště. Ty ti na nenáročných šotolinových stezkách s příjemným flow dodají potřebnou jistotu. Přechod ze silnice na štěrk není podle mě tak náročný jako přechod ze štěrku do opravdového trailového terénu. Spousta silničních běžců už šotolinu do svých tréninků zařazuje, běhají třeba po cestičkách v parcích, protože si chtějí běhání nějak ozvláštnit.

Při běhání po asfaltu mi přijde, že ho beru víc vážně, obzvlášť když trénuju na maraton. Nějak mě prostě nenapadne, abych si šel po asfaltu zaběhat jen tak pro radost nebo abych přitom vypnul hlavu. To radši jdu někam na šotolinu, která je pro mě hlavně o atmosféře – jen tak se rozhlížet, občas se zastavit a udělat fotku nebo si zaběhnout do kavárny… prostě si užívat přírodu a trávit čas s ostatními.

JULIEN BOTAS: BUBNY A BĚH

V čem se liší gravel od silničního běhu?

Gravelové běhání není jen o jednom povrchu ani o jednom jediném běžeckém stylu. Mám rád, když se můžu kdykoli rozhodnout, jestli chci běžet po asfaltu, za krajnicí nebo zatočit na nějakou stezku. Miluju ten pocit svobody, kdy nemám připravenou ani naplánovanou žádnou trasu. Prostě si obuju boty a běžím, kam mě nohy nesou.

Jak to má v hlavě nastavené gravelová komunita?

Sdílí radost z běhu a svobody vybrat si vzdálenost i povrch – lidi v ní prostě chtějí běhat spolu. Komunita je hrozně důležitá, protože můžeme sdílet zkušenosti, povídat si a vyměňovat si názory na běhání, a přitom vůbec neřešit tempo ani nic jiného. To je přesně ta svoboda, o kterou nám jde.

ZAŽIJ GRAVEL

Gravelové běhání přináší jedinečnou kombinaci svobody, rozmanitosti a radosti z objevování, která má potenciál oslovit běžce všech úrovní. Chceš si dát pauzu od stereotypního běhání po silnici? Chceš si vyzkoušet technicky méně náročnou verzi trailového běhu? Pak je pro tebe gravelový svět jako stvořený. Jde v něm o radost z objevování, rozmanitých povrchů, kamarádství a komunity, jejímž heslem je, že i cesta může být cíl. Se správnou výbavou můžeš plynule přecházet mezi různými povrchy a soustředit se na to nejdůležitější: užívat si, že se hýbeš.

Zjistit více o gravel runningu